[{"title":"Jak vznikal a probíhal první ročník Purplesu","perex":"

Purples vznikl jako nápad maturantů z V4D v roce 2017. Přečtěte si, co všechno jeho uspořádání obnášelo.

","thumbnail":"/v1652038329/29060838_1685363851529720_346465443498398001_o_urmzg4.jpg","site":{"published":true,"seo":{"slug":"jak-vznikal-a-probihal-prvni-rocnik-purplesu","title":"Jak vznikal a probíhal první ročník Purplesu","description":"Sepsali jsme pro vás detailní článek o prvním ročníku Purplesu. Zajímá-li vás, jak celý nápad vznikl a jak se uskutečňoval, jste na správné adrese!","robots":"index,follow"},"last_modified":"2025-03-07T21:15:39.000Z","created_at":"2025-03-07T21:15:39.000Z","timeToRead":"12 min read"},"content":"

Psalo se září roku 2017 a celkem čtyři maturanti ze dvou tehdejších maturitních IT ročníků – V4D a V4C – se rozhodovali, zda uspořádají stužkovací večírek pro své třídy nebo maturitní ples pro celou Purkyňku. Často se o tom bavili se svojí třídní, aby se dozvěděli, jak tomu bývalo v letech minulých. Ta jim tehdy poradila, ať uspořádají stužkovací večírek, protože na Moravu patří právě ty. Uspořádal se tedy skvělý stužkovací večírek.

V největším zapálení při zařizování stužkováku se jeden ze čtveřice ze dne na den rozhodl. „Já chci uspořádat maturitní ples,“ řekl tehdy ostatním. „Uspořádáme ho.“ A už to bylo.

Už v průběhu října se začaly řešit základní věci. Bude mít ples nějaké jméno? Kdy bude? A hlavně kde bude? A kde na to všechno okolo vezmeme peníze? Bude ples někdo sponzorovat? Přispěje nám škola? Bude o takovou akci ze strany maturantů vůbec zájem?

Samozřejmě bylo třeba zájem zjistit, proto jsme poprosili paní ze školní studovny, zda by pro nás obětovala trošku svého času a pozjišťovala, jestli by o ples měly některé třídy zájem. Světe div se – zájem o ples by byl.

Všechny reálné přípravy začaly víceméně hekticky, nahodile, zmateně, říkejme tomu jakkoliv. Bylo potřeba zařídit spoustu věcí a nevěděli jsme kde začít. Nejspíš jsme ale zvolili správně, protože od toho se odvíjelo vše ostatní – kde ples bude. „Iniciátor“ plesu obepsal spoustu brněnských prostorů – Hotel Bobycentrum, Hotel Voroněž, SONO Centrum, KC Babylon...

Všude po nás žádali vysoké částky za pronájem, zálohy, za obsluhu... Takové riziko jsme ale nemohli přijmout. Až pan Krejčí z KC Babylon (dříve Stadion – Stadec) si s námi domluvil schůzku s tím, že by vše rád probral osobně.

V den schůzky byla ohromná zima. Tři ze čtyř jsme do Babylonu dorazili – složitou cestou přes zvláštní vchod Sokolu Brno, protože hlavní vchod byl uzavřený. Panu Krejčímu jsme dali vědět, že jsme na místě. Uvnitř jsme měli připravený gauč a židle a mohli jsme se tak pustit rovnou do konverzace.

Od Babylonu jsme dostali skvělou nabídku – pro někoho, kdo nemůže zaplatit zálohu, ani nemá momentálně žádné peníze. Protože jsme tušili, jaký bude o ples zájem a protože jsme ples organizovali hlavně pro splnění snu uspořádat jen tak ze srdce pro velké množství lidí a přátel něco ohromného, přistoupili jsme na nabídku, že veškeré peníze ze vstupenek zůstanou Babylonu a cokoliv budeme na plese chtít, nám Babylon také z vybraných peněz uhradí.

Nu, a organizace mohla v ten moment začít naplno. Rozeslali jsme celé škole e-mailové oznámení o plesu a začali řešit vše potřebné – od programu a vystoupení, přes organizaci šerpování, shánění sponzorů a partnerů akce (zejména pro získání výher do tomboly), plakát, místo pro prodej vstupenek, moderátora, účast třídních učitelů maturitních ročníků, účast vedení, až po výzdobu

Z výběru moderátora: nejprve jsme měli dohodnutého moderátora v rámci sponzoringu od společnosti Eprin, z toho nakonec sešlo. Následovalo obepisování všech možných serverů s moderátory. To se dělo koncem listopadu 2017. Spousta e-mailů. Spousta odpovědí. Vybírání... Vyhrál Ondra Urban, kterého možná znáte z Evropy 2. Kromě toho pro nás měl nejlepší cenovou nabídku. Tisíceré díky za něj. ❤️

Také zařídil kapelu – prý má několik kapel, které v Babylonu často hrají a jsou na skvělé úrovni. Jednu z nich jsme tam tedy nakonec také měli – Frontment. Byli také úžasní, nemyslíte?

Grafický návrh plakátu a vývoj administračního systemu pro správu míst a vstupenek. To bylo v následujících týdnech na denním pořádku – společně se sháněním sponzorů do tomboly. Ten ze začátku probíhal sepsáním jednoho (byť poměrně dobrého) e-mailu a obepisováním všemožných firem z mobilu po cestě autobusem do Prahy, kam jezdí každoročně všichni čtvrťáci. Nejmenovaná firma nám pár minut po odeslání mailu nabídla do tomboly různé plastové a vodovodní potrubí, tím jsme museli pobavit své nejbližší okolí v autobusu.

Vývoj administračního systému zabral spoustu práce, bez něj by se však vstupenky absolutně nedaly prodávat. A nejen ty. Aplikace se nám starala také o správu peněz, o výpočty, kolik máme peněz v kase, kolik jsme odevzdali Babylonu a další věci – například o grafické zobrazení informace kdo z nás prodal nejvíce vstupenek 😇. Zbytku školy zase díky němu bylo umožněno sledovat v reálném čase obsazenost sálu. Nu, jednoduše řečeno: byl užitečný ve všech směrech. Alespoň my bychom bez něj měli ve vstupenkách a penězích nejspíše jednoduše řečeno bordel.

Prosinec. Půlka prosince. Vánoce. Leden. Prodej vstupenek, školní e-maily, údajné přetížení e-mailového serveru. Tak začal rok 2018. Babylon nám dodal vstupenky bohužel až po Vánocích, proto se také začaly prodávat až v lednu. To však ve výsledku ničemu nevadilo, spousta maturantů se k našim legendárním stolečkům s A4/písmenko nápisem PURPLES ve druhém patře víceméně hrnula, tedy... hlavně ze začátku. Vstupenky z naší červené kasy pomalu mizely a my měli první peníze... pro Babylon. Nedovedete si představit, jaký to pro nás byl tehdy úspěch.

Organizace plynula dál a ples se blížil (pomalinku). Už jsme trénovali i na půlnoční překvapení a sem tam vám z něj hodili nějakou fotečku či videjko na Instagram Purplesu. Půlnočku však předcházelo dlouhé vybírání písniček, choreografie, shánění rekvizit... – ve studovně během jakéhosi studeného odpoledne. Během téhož odpoledne jsme si také konečně sedli a dali dohromady plán šerpování a samotný program plesu a ten vám konečně zveřejnili... Tak dlouho jsme na něj čekali, omlouváme se. Dál běželo hlavně řešení programu & vystoupení a pomalé hromadění věcí do tomboly, výběr barvy a fontu šerp a jejich objednání a požádání SRPŠ o příspěvek na šerpy.

Čím více se ples blížil, tím více se nestíhalo. Od první třetiny února byly už běžné pozdní příchody do ranních hodin. „Omlouvám se, Purples,“ omlouvali jsme se ráno stále rozespalí své třídní, protože jsme do dvou do rána řešili všemožné věci.

Bandi. Jeden z klasických e-mailů sponzorům. Poukaz na oblek v neomezené hodnotě. Vážně? Ano. Nejvyšší výhra. Přesto udělá radost hlavně studentům, studentkám moc ne. „Musíme do té tomboly dát nějakej opravdovej tahák...“ „Koupíme iPad.“ „Tak jo.“

Polovina února? Ples se neblížil pomalinku, ale velice rychle. Velice. Začali jsme zjišťovat, že spousta věcí není zařízená, možná mezi ně patřil nákup balonků, možná červeného koberce, který v Babylonu nebyl (od našeho plesu tam již je), shánění věci do tomboly, tisk losů do tomboly, nastříhání těch tisíců nebo desetitisíců malých papírků, jejich rolování a zajištění kouskem slámku (nebo, chcete-li, brčka), to už nezjistíme. Ale absolutně jsme nestíhali. „Napište té kapele, ať nám pošle repertoár,“ a další „rozkazy“ se ozývaly z úst všech organizátorů – každý den, každý večer, neustále a čím dál častěji.

Z jedné z posledních zkoušek půlnočka: jestli si pamatujete roztažené plátno pro vrhání stínů, za ním byl velice silný žárovkový reflektor, který jeden ze čtyř organizátorů našel v garáži, do té doby jsme zkouseli bez plátna nebo si svítili jen mobilními telefony. Na jednu z posledních zkoušek však byl donešen konečně právě zmíněný reflektor – abychom viděli, s jakým světlem vlastně budeme pracovat. Zapojili jsme ho, ale bohužel nesvítil. „Byl v garáži několik let, nikdo to nepoužíval, jako možná už vůbec nefunguje.“ Nakonec se ukázalo, že v žárovce je prasklé vlákno. Na poslední chvíli před plesem jsme tak začali shánět poměrně speciální žárovku. Zkoušky jsme měli na Vinohradech a dovozce reflektoru přijel autem, dva jsme se tedy vydali na honbu za novou žárovkou do reflektoru. Možná jsme si hledali žárovku na internetu, možná ne, ale vypravili jsme se do nejbližšího elektra, kde jsme došli k žárovkám a okamžitě jsme ji tam spatřili, až jsme nevěřili svým očím. Koupili jsme stejně nebo více výkonnou, jako byla prasklá a možná ještě jednu do zásoby. Kdo ví, třeba se na nějakém z příštích plesů bude hodit.

Bum. 22. března. Den před plesem. S Babylonem domluvená větší prohlídka prostoru a generální zkouška půlnočka. Kolem šesté večerní hodiny jsme se v Babylonu objevili a začali zkoušet. Pomohli jsme také nachystat stoly a židle, plánovali a plánovali. Domů jsme se vrátili až hodně pozdě večer. Skype hovory: „Nemáme nachystané info na stůl!“ „Já vůbec neumím tu třetí část půlnočka!“ „Kdy ráno pojedete do Babylonu chystat?“ „Je vyřešený Matyho boys s tou kapelou?“ „Jo, bubny jim půjčíjou, mají si donést jen nějaký dva vlastní.“ Dodělávání losů, tisk proslovů pro Ondru Urbana, balení věcí do krabic, doprodeje posledních vstupenek opozdilcům, sestříhání hudby k šerpování.

Ples se blížil dál, teď už nekonečně vysokou rychlostí. 23. března 2018. Na odpočítávání na webu zbývalo jen několik málo hodin. V 11 dopoledne byl první z nás v Babylonu. Technické věci a ubrusy nachystal Babylon, zbytek byl na nás – rozvěšení balonků, příprava promítaných materiálů, zejména log a videí sponzorů, vyskládání již zabalené tomboly, což pár dní před plesem zvládla svézt k sobě od všech organizátorů a zabalit naše kamarádka Zuzka, no... vlastně toho nebylo tolik jako o rok později v Sonu (o tom zase jindy 🙂), ale přesto se moc nestíhalo.

Během začátku odpoledne dorazili ostatní organizátoři a věrní pomocníci, kteří pomohli hlavně nafukovat a věšet balonky a dobalit losy přímých výher. Nafukování balonků zabralo naprosto celé odpoledne. Dále bylo třeba roznést na stoly den předem vytištěné základní informace, čísla stolů připravil – díky Bohu – Babylon.

Postupně přicházeli vystupující, kapela, moderátor. Seznámili jsme se, kapela zvučila, moderátor dostával info o průběhu atp., stále se věšely balonky. Paní z Bandi přivezla roll-up a figuríny. Vystupující zkoušeli, my poté taktéž – půlnočko. A čas plynul dál...

Zvoní telefon. „Proč není otevřená hlavní brána?“ „JEŽÍŠ, ONO UŽ JE OSUMNÁCT! Běžte někdo otevřít ty dveře! Prý tam do nich všichni bušíjou zvenku! A ukliďte tu všechno! Balony už nevěšte! UKLIDIT!“ Běhání ze schodů, do schodů, ze schodů, do schodů. Pokaždé se třemi, maximálně čtyřmi balonky, víc se jich naráz nafouklých nést opravdu nedalo. V riflích, v teplákách, v tričku. A kolem už chodí slečny v šatech a muži v oblecích. Hurry up!

Oficiální začátek, přivítání moderátorem, my se v zákulisí dohadujeme, že se nestíhá, jsme ve stísněném zákulisí Babylonu, x-náct lidí, moc lidí! Nestíhá se vůbec nic. Musíme najít někoho z každé maturitní třídy a zjistit, kdo z maturantů na ples dorazil a kdo ne, proškrtáváme seznamy, některé škrty rušíme, pak škrtáme znovu, kolečka, křížky a čárky, vrátíme se do zázemí a už ani nevíme, co který znak znamená, nakonec to někdo dá dohromady a napíše se to do připraveného Wordu a pošle k tisku na připravené kartičky moderátora. Ještě, že jsme tam dovezli i tu tiskárnu. První šerpování, červený koberec? Není k nalezení, ani ustřihlý. Kde jsou růže pro maturantky? Nemáme žádný program než se problémy vyřeší. Ondra Urban vše zachraňuje, kapela hraje o něco dále, my stále čekáme na koberec. Koberec přišel, jdeme ho hodit na parket. Ufff. Organizátoři se šerpují jako první, ať se dá pokračovat dále v řešení... všeho. Maturanti poprvé dostávají info o tom, jak mají jít. Stejně pak budou chodit i další třídy v příštích dvou várkách šerpování. Frontmen, DPS Kometa Brno, Frontmen, šerpování, Ondra, Frontmen, Šerpování... Workout, studentská kapela, několikrát překřtěná ještě během večera, na plese představená jako The Ghost Of My Joy. Vyhlášení tomboly. Reflektory do očí, strašné vedro. Ať už jsme z pódia pryč. Na, vem si ty knihy, na, vem si ten iPad, na, vem si Bandi, ať už to skončí, honem, Ondro, ale říkáš to vše úžasně! Frontmen. Půlnoční překvapení, vytřený zrak? (Asi ano, přes noc a ráno nám docházely SMSky od učitelů a dalších, že ples luxusní, půlnočko luxusní, všechno úžasné! Bude další ročník, prosím?) Po zvedačce před plátnem velký potlesk, úsměvy, postupný přechod do vystoupení holek a afterparty. Afterparty. Konečně konec řešení, problémů, organizování. TEĎ SI JDEME UŽÍT MY! A tak se stalo. Bylo to luxusní.

To vše kurzívou psané jste ale už viděli na vlastní oči. Nebo vlastně neviděli? Hlavní je, jestli jste si ples užili. Doufáme, že ano, stál hodně nervů, hodně času, hodně úsilí, hodně všeho. Byl to první maturitní ples Purkyňky v historii. Podle názorů z okolí označen nakonec i námi jako: ✅ vydařený.

Tušili jsme ale, že bychom z toho mohli udělat ještě něco lepšího – každoroční ples pro celou Purkyňku a akci, na které se budou moci sejít absolventi se svými přáteli a bývalými učiteli... Tradici. Když přišel čas, dali jsme se znovu dohromady a přibrali k sobě nové maturanty. Vznikl Purples 2019. Sono. Více nervů, více času, více peněz. O tom ale vážně jindy.

I tak na plese spousta věcí chyběla, spoustu věcí jsme nevychytali a bylo co zlepšit. A to jsme se pokusili vyřešit pomocí maturantům právě pro druhý ročník – věděli jsme už čemu se vyhnout nebo co naopak udělat jinak. A asi to i vyšlo. 🙂

Děkujeme Klárce a Símě – za dokonale vymyšlené půlnoční překvapení a že nás všechny dokázaly vše naučit. Zuzce za odvoz všech věcí z tomboly od všech organizátorů a nádherné zabalení a očíslování věcí. Všem pomocníkům na finální odpoledne – všem! Paní Ševčíkové z Bandi za všechnu spolupráci a pochopení. Všem sponzorům a partnerům akce za vše, co nám do tomboly věnovali. Panu zástupci Dřímalovi za pomoc při řešení příspěvku SRPŠ na šerpy pro všechny maturanty. Paní Klobásové za zapůjčení kasy a za spoustu tun desetikorun a dvacetikorun na vracení za vstupenky. Naším třídním za všechno pochopení. Všem, kdo nám pomohl a bez koho by Purples nebyl tím, čím byl.

Ale hlavně díky všem, kdo na Purples 2018 dorazil. Bez vás by totiž nic podobného nemohlo existovat. Celkovou atmosféru utvářejí všichni příchozí, vy, vaši kamarádi, přátelé, učitelé. Děkujeme! A budeme rádi, když budete pravidelně chodit i na příští ročníky – potkat se se svými minulými spolužáky či třídními učiteli. Udělejte s námi Purples každoroční tradicí! ❤️

\n"}]

Jak vznikal a probíhal první ročník Purplesu

Stále nemáš vstupenku?